Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zápisky z fotokoridoru. Čtvrtek. Nečekej report. Krátké. Úsečné. Nekorektní.
NECROT. Solidní oldschool deathmetalová trojka. Sem tam ojediněle nějaké fajn sólo. Na focení celkem statické.
GUILT TRIP. Pro ty, co se chtěli po ránu protáhnout, naprosto ideální uštěkaná metalo hardcorová snídaně. Solidně to pumpuje. Ale ty vole, ten klobouček? Jediná kapela, u které jsem schopen přežít tu komedii, co měl zpěvák na hlavě, jsou asi jen HOPES.
PUPIL SLICER. Za mě jejich nejlepší koncert, co jsem viděl. Možná tam bylo méně energie, než kdykoliv předtím, ale na téhle kapele mě vždycky trochu srala ta maškarní stylizace. Teď to bylo bez ní, mnohem civilnější a super. Úplně jsem si vystačil s jejich hudbou.
BODYSNATCHER. Americký beatdownový zvěřinec, říznutý deathcorem. Slyšeno mnohokrát předtím. Heavy. Občas přísnější pasáž.
OBSCURA. Zahráli dokupy tři skladby. Rozmrdal se jim kabel od kompu a tak nedokázali bez podkladů poskládat nic dalšího. Publikum reaguje s pochopením (když se něco podobného stalo u CYNIC tak to pochopení už došlo). Všichni to berou s úsměvem, včetně kapely. Když počtvrté nedohrají intro, skanduje se hromadně „one more song“, což v tu chvíli vyznívá celkem vtipně. Zahráli „Incarnated“, takže relativně spokojenost. Žádná metalová kapela by neměla být závislá na kompu.
ESCUELA GRIND. Kapela, o které kámoši z americké grindcore scény tvrdí, že by se o nich mluvilo mnohem méně, kdyby neměli zpěvačku a trans kytaristku. Trochu slabší hudební část dokáží zvednout energickou pódiovkou. Zvuk trochu pod dekou.
HAVOK. Thrashový energiťák. Fakt před setem hráli pop/ska cover SLAYER? Kapela co začíná tím, že stojí v kroužku a dává si pěstičky s thumbs-up. Nick Schendzielos vládne. Basák od JOB FOR A COWBOY a CEPHALIC CARNAGE si ukradl pódium pro sebe. S neskutečným instrumentálním nadhledem pobíhá sem a tam a zalévá celý Brutal Assault dobrou náladou. Má super zvuk, vlastně dost měkký, ale s neskutečným attackem a průrazem. Woow!
RIVERSIDE. Polská progrocková pohodovka. Mariusz Duda se omlouvá za to, že už nejsou metal, takže nebude říkat při koncertu fuck, kurwa a taky nebude growlovat. Po HAVOK vlastně fajn zklidnění.
BLOCKHEADS. Neurvalý a syrový set. Grindcore meets death metal in France. Tohodle prosím víc a větší kapky! Absolutní mayhem. Zpěvák Xavier si sem tam musí odplivnout a zdá se, že nemá daleko k tomu, aby vysypal celý obsah žaludku. Prostě koncert na hranici možností. Velká paráda.
DOPETHRONE. Kanadský sludge/stoner buldozer. Naživo mě vlastně neskutečně sere přehrávání a pitvoření Vincenta Houdeho. Jsou z toho vděčný fotky, ale jejich set to u mě pohřbilo.
BLACK HOLE CONSTELLATION. Půlhodinový skluz. Prý nezaviněný kapelou, ale tvl, nechceš trávit půl hodiny zvukovkou kapely na festivalu, kde ti každou minutu utíká jiná kapela. Je znát, že Michal Jahoda byl ve stresu a nestihlo se připravit vše. Nicméně i bez masek a bez větší tmy, kdy by vynikla projekce, jsem vlastně spoko. Díky tomu, že nebyl čas pořešit odposlechy, spolu musí Martin a Michal víc komunikovat během hraní a ta chemie mezi nimi byla téměř hmatatelná. Ve výsledku jsem si to navzdory nedýchatelnému prostředí Kal Stage užil.
GOD IS AN ASTRONAUT. Asi nejlepší koncert ze čtyř, co jsem od nich viděl. Basa zvukově dost trčí ven a není to na škodu. Potěšil playlist.
BEWITCHED. Vidím dva songy. Slušný kotel a pantáty v poctivě kožených hadrech. Circle pit na vyšeptané metalové retro, ve kterém je namletý black, thrash i speed metal, se zas tak často nevidí. Poctivá oldschool rifařina.
FORBIDDEN. Tak trochu allstar band. Lidi z EXODUS, MACHINE HEAD a nepřehlédnutelný Daniel Mongrain z VOIVOD. S přehledem zahrané, uši mi trochu trhaj ty heavíkovské ječáky. Jinak cajk. Ale HAVOK prostě nepřeskočili. Důvod? Samozřejmě slabší basák. Ale ostatní z redakce budou mít jinej názor, páč tomu tak docela nerozumí.
THE AMITY AFFLICTION. Cukrová vata převlečená za metalcore. Něco, co posloucháš minutu a máš solidní šanci, že chytneš diabetes. Nechápu, že tohle mohl být pro někoho vrchol dne. Asi problém s ušima.
CARCASS. První song svítí zase nějaký milovník mlhy a červený barvy. Hudebně absolutní nadvláda, ale fotí se mi to pěkně napiču. Málo světla.
THE OBSESSED. Kombinace chlapáckého dřevního doom metalu a minimalistického stoneru od kapely, která tomu kopala základy od roku 1980. Riffy ohlodané na kost. Táhlá sóla. Příjemně boomersky šedovlasý set.
VONT. Noise-industriální hardcore-punk. Jediný set, kterému ta upocená divnoatmosféra Kal stage sedla. Opět byl tedy problém dostat se ke kapele, ale to peklo, které vepředu probíhalo, bylo úplně boží.
BARONESS. Proč mi nikdo neřekl, že je to živě tak skvělá kapela? Desky skvělý, ale koncert to povýšil k absolutní špičce. Koncert, po kterém nepotřebuji vidět už nic dalšího, takže pro dnešek už nefotím.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
